7. září 2007 v 16:26 | Janča
|
Dogfrisbee jako zábava
Chytáním létajícího talíře se mohou bavit psi všech plemen. Stejně jako v agility existují i tady různé úrovně, na kterých se můžete tomuto sportu věnovat. Buď budete házet talíř jen tak pro radost a bude vám jedno, jakým způsobem ho pes chytá (a jestli ho vůbec chytá), anebo si dáte tu práci a naučíte psa chytat talíř ve vzduchu, na velkou vzdálenost, s různými akrobatickými prvky apod.... to už záleží jen na vása na schopnostech vašeho psa.
Dogfrisbee v Evropě i v USA zastřešuje hned několik různých federací/asociací/klubů, přičemž prakticky každá z nich má svá vlastní pravidla - proto nelze jen tak jednoduše říci, jaká jsou kritéria hodnocení výkonů psa a psovoda (i když jsou svým způsobem podobná). Alespoň v kostce se zde pokusím vysvětlit jednotlivé disciplíny, se kterými se můžete v dogfrisbee setkat.

Pravidla
1/ Freestyle
Tato disciplína je divácky nejatraktivnější, avšak také nejnáročnější na výcvik. Psi při ní chytají létající talíře v různých pozicích, často i několik metrů nad zemí. Psovod hází psovi během dvouminutového limitu létající talíře (může jich mít až 10) tak, aby je pes chytal v co nejzajímavějších pozicích. Psovod může použít své tělo jako odrazový můstek pro psa, ale není to nutné. Rozhodčí hodnotí u psa rychlost, skokové schopnosti, schopnost kontroly letu i dopadu a schopnost chytit disk. U psovoda se pak hodnotí variabilita a originalita prvků, které v sestavě použije, způsob házení disku a obtížnost sestavy. Za nebezpečné triky či skoky (špatný dopad psa) může být tým penalizován - to je opatření pro zvýšení bezpečnosti psů.
2/ Chyť a přines (toss&fetch), Minidistance, Longdistance,The QUADRUPED®, TimeTrialVšechny tyto disciplíny mají společný základ - co nejdelší hod nebo hody, kdy pes chytá disk ze vzduchu. V Longdistance a Quadrupedu jde "pouze" o chycení dlouhého hodu, u těch ostatních také o co nejrychlejší přinesení disku zpět psovodovi. Například v Minidistance se hází na závodním poli 20x50 metrů, rozděleném do pěti desetimetrových zón, měřeno směrem od odhodové čáry. Psovod musí hodit disk před odhodovou čárou. Za chycení disku v první zóně (vzdálenost do 10 metrů) nejsou žádné body, za chycení v druhé zóně (10-20 metrů) získává pes 1 bod, v třetí zóně (20-30 metrů) 2 body, ve čtvrté zóně (30-40 metrů) 3 body, v páté zóně (40-50 metrů) 4 body. Pokud má pes při chytání disku v druhé až páté zóně viditelně všechny čtyři tlapky ve vzduchu, získává za každé takové chycení bonus 1 bod. Tým má na své pokusy 90-120 sekund. | 
|
Co k nácviku potřebujeme?1/ Létající talířeSehnat dobrý disk, který bude vyhovovat vám i vašemu psovi, už u nás naštěstí není problém. Stačí se obrátit na internetový obchod Jakuba Štýbra - http://shop.discdogfreaks.com/ Při závodech se mohou používat pouze speciální plastové talíře, které se k nám zatím dovážejí z USA (malí psi do 38 cm mají však výjimku a mohou používat i neschválené druhy talířů). Přestože jsou tyto talíře zhotoveny tak, aby byly co nejbezpečnější, často dochází při silnějším stisku psími zuby k jejich poškození. Je třeba neustále dbát na to, aby tak na disku nebyla žádná ostrá místa, která by mohla psa při chytání zranit, a disk zabrušovat smirkovým papírem. Existují také odolné plastové disky, které nejsou tak citlivé na skus a které jsou o něco těžší než normální plastové talíře pro psy. |
|
|
|  | Pro počáteční nácvik a pro každodenní hru jsou vhodnější talíře z měkkého plastu (tzv. aerobic disc, viz obrázky vlevo), které se dají občas koupit v prodejnách se sportovními potřebami (např. v Gigasportu). Stojí mezi 200 a 300 Kč a jsou prakticky nezničitelné (tedy pokud je nenecháte psovi hodinu kousat, ale to nevydrží žádný disk).Tyto talíře vyžadují mírně odlišnou techniku hodu, protože se - laicky řečeno - při letu tak dobře nepokládají na vzduch, takže má-li být hod dlouhý, je potřeba do něj dát víc síly. Na druhou stranu u tohoto typu rozhodně nehrozí zranění psa talířem. Pamatujte však, že jakmile si váš pes na tyto talíře zvykne, může mít problémy s přechodem na talíře z tvrdého plastu (mně se to bohužel stalo s Ginny, která si na jiné než látkové talíře a aerobic talíře nikdy nezvykla). |
|
|
|
| Další možností jsou talíře látkové. Ne každý látkový talíř však má potřebnou pevnost, většina těch, které běžně koupíte v obchodech s psími potřebami, se snadno zničí. Velmi dobrou zkušenost mám s talíři Crazy Disc od pana Marečka. Tyto talíře se vyrábějí ve třech velikostech: malý (průměr 18 cm, cena 145 Kč), střední (průměr 24 cm, cena 155 Kč) a velký (průměr 28 cm, cena 165 Kč), a v různých barevných kombinacích (bílá, žlutá, červená, zelená, modrá, oranžová). Je také možné nechat si zhotovit disk, jenž bude mít na horní bílé ploše fotografii, kterou sami dodáte. Talíře jsou zhotoveny z tkaniny (100% PES), po obvodu mají všito 10mm PPV lano. Nejen že dobře létají, ale i plavou. Samozřejmě vydrží psí kousání (i když asi ne několikahodinové) a psa při chytání nezraní. (Objednat si je můžete na adrese: Vladimír Mareček, Třebotovice 2478, 370 06 České Budějovice, e-mail: mavero@quick.cz, tel.: 387 202067, 606 640321, fax: 387 222860) |
|
|
2/ ProstorMísto, kde budete se psem chytání talíře nacvičovat, musí být především bezpečné. Uvědomte si, že pokud talíř vašeho psa zaujme a v cestě bude stát třeba strom, může to skončit docela tragicky. Takže v prostoru, kde budete házet, by neměly být žádné sloupy, stromy, silnice, lavičky, prostě nic, o co by se váš pes mohl zranit. Velmi důležitý je také vhodný povrch - nemusí to sice být zrovna anglický trávníček, ale zcela nevhodný je asfalt nebo beton. Lepší je tráva nebo nepříliš hluboký písek. Dejte pozor na ostré kamínky a na střepy, aby si váš pes neporanil tlapky. Před každým cvičením nezapomeňte nejprve rozehřát sebe i svého psa, abyste si zbytečně nezpůsobili svalové zranění. | 
|
| Jak na to
Pro některé psy není problém rychle pochopit, že mají talíř chytit, jiným se to musí postupně vysvětlit. Metoda, kterou uvedu, se mi osvědčila u mé trpasličí pudličky Ginny, která zpočátku vůbec netušila, proč by měla nějaký hloupý talíř chytat a dneska je z ní talířový maniak. Podobně jsem postupovala i u mé bígličky Harriet, tam bylo jen potřeba více pamlsků za odměnu  . Vzhledem k velikosti obou mých psů jsem se spíš soustředila na nácvik podle pravidel Chyť a přines, protože v akrobacii (freestylu) lépe vyniknou větší psi. Začněte tím, že budete talíř tahat v ruce před psem (u malého psa nízko u země) a povzbuzovat ho k tomu, aby se do něj zkusil zakousnout. Za každou takovou snahu nebo i úspěšný pokus ho mohutně pochvalte. U některých psů (zejména bíglů  ) se to neobejde bez odměny ve formě pamlsku. Je vhodné zvolit si jedno slovo jako povel, na který by měl pes talíř chytit ("Chyť!", "Catch!", "Talíř!" apod.). V této fázi zůstaňte, dokud se pes nebude na váš povel vehementně snažit do talíře zakousnout. Potom můžete začít zvedat talíř výš a povzbuzovat psa k tomu, aby vyskočil a chytil ho ve vzduchu. Talíř však stále držte, neodhazujte ho! Můžete se o něj se psem i přetahovat, pokud mu to udělá radost. Jakmile pes radostně vyskakuje, i když zdvihnete ruku s talířem do výše ramen, můžete začít nacvičovat chytání hozeného talíře. S látkovým talířem nebo s talířem z měkkého plastu se dá cvičit tak, že ho házíte proti psovi, ale tuto metodu nedoporučuju. Pes se potom staví k vám a k talíři zásadně čelem a těžko se přeorientovává na chytání na větší vzdálenost. |
|
|
Pokud jste praváci, postavte se tak, abyste měli psa u své levé nohy. Levou rukou psa přidržte, pravou držte talíř cca půl metru od psovy tlamy. Povzbuďte psa, aby se pokusil talíř chytit, a jakmile vyrazí, lehkým pohybem zápěstím hoďte talíř o cca 10-20 cm dál. Když pes talíř zachytí ještě ve vzduchu, je to velký úspěch a hodně ho za to pochvalte. Postupujte velmi zvolna, jen pomalu prodlužujte vzdálenost, na kterou talíř házíte. Dbejte, aby pes chytil talíř pokud možno vždy ve vzduchu (nezapomínejte na včasný povel pro chycení) a přinesl vám ho zpět. Vždy ho za to hodně pochvalte (případně odměňte pamlskem). Jestliže pes sebere talíř ze země a přinese vám ho, je to sice záslužné, ale není to ta správná cesta, takže pochvalu minimalizujte. Až se dopracujete k házení talíře na několikametrovou vzdálenost, zjistíte, že hodit talíř tak, aby letěl ve správné výšce a náležitě daleko, není vůbec jednoduché. I psovod tedy musí někdy cvičit  , a určitě byste neměli tuto přípravu podceňovat! Najít správnou techniku hodu vyžaduje často i stovky pokusů. Postupně byste měli být schopni hodit talíř do vzdálenosti 20-30 metrů tak, aby letěl plynulým a klidným letem a váš pes ho dokázal chytit ještě ve vzduchu. Znamená to ovšem nechat psa vybíhat kupředu už v okamžiku, kdy se k hodu chystáte, zejména pokud je pes malý (větší psi bývají rychlejší). Asi není třeba zdůrazňovat, že pro nácvik je vhodné vybrat takové počasí, kdy nefouká příliš silný vítr, jinak je pro psa velmi obtížné (někdy zcela nemožné) talíř chytit. Pokud váš pes zvládne tento způsob chytání a vy máte dostatek fantazie a trpělivosti, můžete zkusit některé freestylové prvky, třeba chycení talíře s odrazem psa do vzduchu od vašeho stehna, od vašich zad apod. Uvědomte si však, že psí drápy vám mohou způsobit nepříjemná zranění, pokud si nebudete chránit kůži (freestyloví specialisté proto používají neoprenové obleky nebo alespoň návleky). Také nezapomeňte, že freestylové skoky jsou opravdu velkou zátěží na pohybový aparát psa, neboť pes leckdy dopadá na zem ze značné výšky. | 
|
|