close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

→Eliška←

7. září 2007 v 16:04 | Janča |  (=Psí Příběhy=)
Můj příběh začal v březnu loňského roku,kdy jsem se narodila.Bydlela jsem se svoji paničkou a spoustou dalších pejsků kousek od velkého města.Když mi byl rok,rozhodla se moje panička,že mě prodá.
Jednoho dne jsem slyšela přijet auto a panička vzala mě i moji sestřičku do obyváku,kam jsme nikdy předtím nesměly.Stáli tam nějací cizí lidé a začali na nás mluvit,měla jsem strach,tak jsem seděla jen v koutku,tiskla se k sestřičce a vyděšeně koukala.Ti cizí lidé se chvíli o něčem radili,potom mě vzali do náruče a podrobně mě zkoumali,koukali mě na zoubky,prohlíželi celé tělíčko.Nakonec ještě něco domlouvali s mojí paničkou,dali ji nějaké papírky,naložili mě do auta a jeli jsme.
Cesta byla hrozně dlouhá,ta nová panička mě držela v náručí a mluvila na mě.Povídala cosi o novém domově,nové kamarádce a spostu dalších věcí,kterým jsem nerozuměla.
Po dlouhé době jsme dorazili na místo,moji nový páníčci mě odnesli do velkého prostorného domu,kde už čekala fenka,která vypadala jako já.Hned se ke mě měla a já už přestala mít takový strach.Panička mě ukazovala celý dům,zahradu,pelíšek,prostě všechno.Nabízela mi granulky,piškotky...
Netušila co se mnou bude mít za problémy,že neumím pořádně žrát z misky,chodit na vodítku,neznám město,auta,prostě nic.Nevěděla nic o tom,kde jsem do té doby žila.Vše se ji zdálo v pořádku.To,že se bojím ji připadalo normální,myslela,že teskním po bývalé paničce.
Druhý den mi dala vodítko a šla se mnou ven,já se hrozně bála,nechtěla jsem udělat ani krok,tak mě panička nosila v náručí,abych okoukala ten svět z výšky.Večer mi dala misku,z které vonělo masíčko a granulky,a zoufale na mě koukala,že nechci vůbec nic jíst.Tak mě vzala na klín a dávala mi dobrotky z ruky.
Za dva měsíce jsem už baštila z misky.chodila na vodítku,a tak panička usoudila,že by mě mohla vzít na psí výstavu.Byla jsem z počátku hrozně vyjukaná,ale chtěla jsme paničce udělat radost,tak jsem s ní poslušně cupitala v kruhu.Pan rozhodčí mě prohmatal,koukal na mě ze všech stran a pak se paničky ptal,jak dlouho mě má.Ta mu vyplašeně řekla,že dva měsíce.Začal ji říkat něco o špatné kondici a špatném krmení a o tom,že jsem asi nebyla v dobrém prostředí.Panička byla smutná,jen mě hladila a říkala,že se to spraví.
Dneska jsem u nové paničky půl roku,další výstavu jsem vyhrála,panička mě bere všude s sebou,stále se se mnou mazlí,spím u ní v posteli,prostě se mám skvěle.Jen smutné oči mi zůstaly.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama