close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

→Adélka←

12. září 2007 v 19:06 | Janča |  (=Psí Příběhy=)

Adélka

Ahoj všichni pejskové a lidi v útulku na Valše! Jmenuji se Adélka (v útulku jste mi říkali Ivanka), jsem mladá slečna plemene "voříšek". 20. července se v útulku objevili nějací lidé s dvěmi dětmi. A chtěli se seznámit se mnou! Paní Turková mě tedy přivedla a já je radostně všechny přivítala, skákala jsem na ně jako smyslů zbavená, i hubičkovat jsem je chtěla. Vzali mě tedy do lesa na procházku, abychom se seznámili. Táhla jsem je na vodítku po lese jako sob zapřažený do saní. Prošli jsme se lesem a oni mě ti lidé vrátili zpět do útulku a odjeli autem pryč.
Asi za hodinku se vrátili a přivezli mi nový obojek, vodítko, misky na jídlo a pytel granulí. Paní Turková mi nasadila ten krásný nový červený obojek a vodítko a odvedla k mým novým páníčkům. Jak já na ně zase radostně skákala. Chtěli po mě, abych si vlezla do auta. Já se strašně bála, tak mě můj nový páníček vzal do náruče a položil na připravenou deku. Já se cestou bála, že jsem radši jen ležela na dece a ani se ven nepodívala. Přijeli jsme do mého nového domova a já vyletěla z auta ven, no ještě že jsem byla přivázaná na mém krásném novém vodítku, jinak nevím, kde by mě páníčkové honili.
Uplynuly 3 týdny a já už umím chodit hezky na vodítku, už vím, že nejsem žádný sob, co tahá saně, ale psí slečna která se má naparovat. Také už se přestávám bát aut, která kolem projedou, vím, že když jdu s páníčkem, nic se mi nestane. Již slyším na svoje nové krásné jméno a skoro vždycky přiběhnu na zavolání. Vím už, co znamená povel "sedni" a učím se "lehni". Umím počkat, až mi páníček připraví jídlo do misky a už mu ji nevyrážím z ruky. Jak já jsem ale mlsná! Granule přebírám a vyberu si z nich jen některé, zato psí konzervu z misky přímo "vyluxuju". Ale já se polepším a nebudu vybíravá, jen to chce trochu času.
Nejraději ležím v kuchyni, když panička vaří něco dobrého. To mám natažený čumáček a čmuchám kolem sebe a vůbec mi nevadí, že mě panička musí překračovat. Ona se na mě ale nezlobí, protože mě má moc ráda. Když moji páníčkové jedí u stolu, to já si lehnu pod stůl a tak krásně překážím a neodejdu, dokud páníčkové nedojí. (někdy na mě něco zbude). Páníčkové vědí, že pro pejska není jejich jídlo vhodné, tak mám svoje jídlo v misce v kuchyni, aby mi to nebylo líto. Přes den nejraději ležím v obýváku, na svém koberečku. Každé ráno když je čas, jdu k páníčkovo posteli a strkám do něj svým studeným čumáčkem. Už si také začínám zvykat na jízdu autem, začíná se mi to líbit. Už si sama do auta naskočím a koukám okýnkem ven, jak mi ostatní pejsci závidí. Už se také nehrnu ven, ale počkám, až mě páníček zavolá.
Ještě mám trošku problém s hygienou, někdy to v noci nevydržím a ráno páníček najde hromádku ve sklepě. To se potom na mě moc zlobí a říká, že jsem prasátko. Zato venku mě za každou hromádku pochválí. Už to začínám pomalu chápat a určitě se polepším.
Než jsem přišla do útulku, byla jsem tuláček, kterého nikdo nic nenaučil. Musím tedy vše dohnat. Můj páníček se moc snaží a já také. Jak já ty piškoty miluju! Posílám pozdrav všem svým kamarádům v útulku a děkuji paní Turkové za moji novou rodinu. Adélka
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama