→Atlas psů←
14. září 2007 v 17:55 | Janča
|
(=Psí atlas=)
- Afgánský chrt
- Akita inu
- Aljašský malamut
- Alpský jezevčíkovitý brakýř
- Americký kokršpaněl
- Americký stafordšírský teriér
- Anglický buldok
- Anglický foxhaund
- Anglický kokršpaněl
- Anglický setr
- Anglický špringršpaněl
- Appenzellský salašnický pes
- Argentinská doga
- Azavak
- Barbet
- Barzoj (ruský chrt)
- Basenži
- Baset
- Bavorský (horský) barvář
- Bearded kolie
- Beauceron (Berger de Beauce)
- Bedlingtonteriér
- Belgický ovčák - Groenendael
- Belgický ovčák - Laekenois
- Belgický ovčák - Malinois
- Belgický ovčák - Tervueren
- Bernský salašnický pes
- Bernský švýcarský honič
- Bígl
- Bladhaund
- Bobtail
- Boloňský psík
- Bordeauxská doga
- Border kolie
- Border teriér
- Bostonský teriér
- Boxer
- Brabantík
- Brazilská fila
- Bretaňský ohař
- Briard (Berger de Brie)
- Bruselský grifonek
- Bulmastif
- Bulteriér
- Clumber španěl
- Coton de Tuléar
- Curly coated retrívr (retrívr s kudrnatou srstí)
- Čau - čau
- Černý ruský teriér
- Československý vlčák
- Český fousek
- Český horský pes
- Český strakatý pes
- Český teriér
- Čínský chocholatý pes
- Čínský chocholatý pes - Labutěnka
- Čivava dlouhosrstá
- Čivava krátkosrstá
- Dalmatin
- Dandie Dinmont teriér
- Dobrman
- Erdelteriér
- Eurasier
- Faraónský chrt
- Flanderský bouvier
- Flat coated retrívr (retrívr s hladkou srstí)
- Foxteriér drsnosrstý
- Foxteriér hladkosrstý
- Francouzský buldoček
- Gordonsetr
- Grejhaund (anglický chrt)
- Hannoverský barvář
- Havanský psík
- Hovawart
- Chodský pes
- Ibizský podengo
- Irský setr (Červeno-bílý irský setr)
- Irský teriér
- Irský vlkodav
- Irský vodní španěl
- Italský chrtík
- Italský spinone
- Jack Rusell teriér
- Jagdteriér
- Japonský čin
- Jezevčík dlouhosrstý
- Jezevčík drsnosrstý
- Jezevčík hladkosrstý
- Jihoruský ovčák
- Jorkšírský teriér
- Kadeřavý bišonek
- Karelský medvědí pes
- Kavalír King Charles španěl
- Kavkazský pastevecký pes
- Kerry blue teriér
- King Charles španěl
- Knírač střední
- Knírač velký
- Kuvaszs
- Labradorský retrívr
- Lakeland teriér
- Landseer
- Leonberger
- Lhasa apso
- Luzernský švýcarský honič
- Lvíček
- Maďarský chrt
- Maďarský ohař (vizsla)
- Maltézáček
- Malý hladkosrstý pinč
- Malý kontinentální španěl (motýlek a phaléne)
- Manchesterský teriér
- Mastif
- Mexický naháč
- Mops
- Münsterlandský ohař malý
- Münsterlandský ohař velký
- Neapolský mastin
- Německá doga
- Německý křepelák
- Německý ohař dlouhosrstý
- Německý ohař drátosrstý
- Německý ohař krátkosrstý
- Německý ovčák
- Německý špic malý černobílý
- Německý špic vlčí
- Norfolský teriér
- Norský buhund
- Norský losí pes šedý (elkhund)
- Norský lundehund
- Norvičský teriér
- Novofundlandský pes
- Pekingský palácový psík
- Peruánský naháč
- Pinč
- Pointr
- Polský ovčák nížinný (PON)
- Portugalský vodní pes
- Pražský krysařík
- Pudl královský
- Pudl střední
- Pudl trpasličí
- Puli
- Pumi
- Pyrenejský horský pes
- Pyrenejský ovčák
- Rhodéský ridgeback
- Rotvajler
- Saluka (perský chrt)
- Samojed
- Sealyham teriér
- Schwyzský švýcarský honič
- Sibiřský hasky
- Silky teriér
- Skajteriér
- Skotský jelení pes (deerhound)
- Skotský ovčák - kolie
- Skotský teriér
- Slovenský čuvač
- Slovenský hrubosrstý ohař
- Slovenský kopov
- Sluga (arabský chrt)
- Soft coated wheaten teriér
- Stafordšírský bulteriér
- Středoasijský pastevecký pes
- Svatobernardský pes
- Šarpej
- Šarplaninec
- Šeltie
- Ši - tzu
- Šiba inu
- Šiperka
- Španělský mastin
- Švýcarský nízkonohý honič bernský drsnosrstý
- Švýcarští nízkonozí honiči schwyzský a bernský
- Tibetská doga
- Tibetský španěl
- Tosa inu
- Toy špic pomerančový
- Velký švýcarský salašnický pes
- Velškorgi (pembroke a cardigan)
- Velššpringršpaněl
- Velšteriér
- Vendéeský hrubosrstý baset
- Vesthajlendský teriér (West highland white teriér)
- Vipet
- Výmarský ohař dlouhosrstý
- Výmarský ohař krátkosrstý
- Wetterhoun
- Západosibiřská lajka
- Zlatý retrívr (golden retrívr)
→Péče o oči←
14. září 2007 v 17:50 | Janča
|
(=Psí péče=)
Zvláštní péči o oči zasluhují krátkolebá plemena, jako je například mops, protože mají sklon k slzení očí. Také psům, kteří mají převislá spodní víčka, jako je baset či boxer, je nutné denně odstraňovat oční sekret. Oční koutky můžete otřít jemným, neparfémovaným ubrouskem nebo papírovým kapesníčkem, který navlhčíte borovou vodou. Očistěte psovi také okolí očí, protože zde ulpívají slzy a vytváří zde nehezké stopy.
→Péče o uši←
14. září 2007 v 17:50 | Janča
|
(=Psí péče=)
Kontrolujte psovi pravidelně uši. Podívejte se mu dovnitř, a pokud uvidíte větší množství ušního mazu, musíte je vyčistit. Největší péči potřebují plemena, která mají dlouhé, převislé uši. U těchto psů se vstup do zvukovodu snadno zanáší nečistotou, a stává se tak živnou půdou pro bakterie a plísně. K čištění nikdy nepoužívejte vatové tyčinky, mohly by psovi způsobit poranění. Uši čistěte vatovým tamponem nebo měkkým papírovým ubrouskem, na který nakapete dětský olejíček. Ve speciálních prodejnách nebo veterinárních ordinacích lze také koupit speciální přípravky pro čištění uší (například Otifree). Chloupky, které rostou uvnitř zvukovodu je nutné opatrně vystřihnout, odumřelé chlupy lze vytrhat prsty.
Nejčastější problém s ušima je zánět. Může mít řadu příčin (od vody, cizího tělesa v sluchovém kanálu po alergii). Záněty trpí zejména psy s převislýma ušima.
Voda se ucha může dostat při koupání, takže pokud Váš pes holduje vodě je vhodné vždy po koupání ucho preventivně ošetřit čistícím roztokem, který zároveň ucho vydesinfikuje (Otifree, Nolvasan Otic…). Jinak hrozí, že vlhké a teplé prostředí zafunguje jako inkubátor pro bakterie žijící na kůži a ty se přemnoží a způsobí zánět ucha.
Cizím tělesem v uchu může být cokoliv (zbytek vaty, osina z trávy…) co dráždí pokožku a pokud se to neodstraní, tak problémy nezmizí.
I psy mohou trpět alergiemi, které se mohou projevit zánětem ucha. Psi mohou být alergičtí na pyl, prach i na některou složku potravy. Je nutná konzultace s veterinárním lékařem.
Voda se ucha může dostat při koupání, takže pokud Váš pes holduje vodě je vhodné vždy po koupání ucho preventivně ošetřit čistícím roztokem, který zároveň ucho vydesinfikuje (Otifree, Nolvasan Otic…). Jinak hrozí, že vlhké a teplé prostředí zafunguje jako inkubátor pro bakterie žijící na kůži a ty se přemnoží a způsobí zánět ucha.
Cizím tělesem v uchu může být cokoliv (zbytek vaty, osina z trávy…) co dráždí pokožku a pokud se to neodstraní, tak problémy nezmizí.
I psy mohou trpět alergiemi, které se mohou projevit zánětem ucha. Psi mohou být alergičtí na pyl, prach i na některou složku potravy. Je nutná konzultace s veterinárním lékařem.
Pes, který trpí zánětem klepe hlavou, snaží se stále drbat u ucha, tře se o koberec. Projevy zánětu ucha nelze přehlédnout, a tak není problém přijít k veterináři včas. Pokud se zánět ucha zanedbá může to vést až k hluchotě psa, poruše pohybového aparátu nebo obrně lícního nervu. Zánět někdy navíc může přejít do chronické podoby.
Prevence
Nejlépe se proti zánětům bojuje když ještě žádné komplikace nenastaly. Tedy preventivně. Jednou týdně je vhodné uši Vašeho mazlíčka opatrně vyčistit a prohlédnout. Poslední trend péče o uši nedoporučuje nic do ucha strkat, ale použít speciální čistící preperáty (Otifree, Dermanorm…), které pouze do ucha nakapete. Rozpustí ušní maz a ten se vyklepe na boltec ucha a stačí jen setřít. Má to tu výhodu, že mechanicky nepoškodíte ucho a ani Vám nezůstane v uchu zbytek vaty. Nezapomínejte, že ušní maz je v uchu nezbytný.
Nejlépe se proti zánětům bojuje když ještě žádné komplikace nenastaly. Tedy preventivně. Jednou týdně je vhodné uši Vašeho mazlíčka opatrně vyčistit a prohlédnout. Poslední trend péče o uši nedoporučuje nic do ucha strkat, ale použít speciální čistící preperáty (Otifree, Dermanorm…), které pouze do ucha nakapete. Rozpustí ušní maz a ten se vyklepe na boltec ucha a stačí jen setřít. Má to tu výhodu, že mechanicky nepoškodíte ucho a ani Vám nezůstane v uchu zbytek vaty. Nezapomínejte, že ušní maz je v uchu nezbytný.
→Péče o drápky←
14. září 2007 v 17:49 | Janča
|
(=Psí péče=)
Psům, kteří se pohybují převážně na tvrdém povrchu, jako je asfalt nebo dlažba, se drápky obrušují samy a většinou je není potřeba zkracovat. Zvýšenou pozornost drápkům věnujte malým plemenům, která svou malou vahou nevyvíjí při chůzi na tlapky dostatečný tlak a drápky se tak nemohou obrušovat, a dlouhosrstým plemenům, u kterých drápky nejsou vidět. Přerostlé drápky poznáte podle toho, že se při došlapování ohýbají na zem. Také pokud je slyšitelné klapání drápků při chůzi psa, je nejvyšší čas je ostříhat. Těm z vás, kteří nemají se zkracováním drápků žádné zkušenosti doporučujeme, aby vás tomuto úkonu naučil odborník. Drápky psovi také můžete nechat zkrátit u veterinárního lékaře.
Postup:
- při zkracování drápků používejte speciální kleštičky nebo gilotinové nůžky, které jsou k dostání v prodejnách s chovatelskými potřebami
- při stříhání drápků u malých štěňat postačí obyčejné nůžky, později však nejsou dost silné a drápek by se mohl odštípnout
- zklidněte psa, během tohoto úkonu by měl být klidný a neměl by se vrtět
- prohlédněte drápek a lokalizujte narůžovělou oblast, u psů se světlými drápy bývá nehtové lůžko lépe viditelné
- drápek odstřihněte kousek od tohoto místa, kde je už neživá tkáň
- držte se pravidla, že lépe je drápek zkracovat méně, než více
- nejlépe je zkracovat drápek naněkolikrát po velmi malých kouscích, zvláště u tmavých drápků, kde je nehtové lůžko špatně vidět
- nezapomeňte na paspárky, ostříhejte je stejně, jako ostatní drápky
- pokud dojde ke krvácení, nepanikařte, krvácení rychle zastavte lehkým tlakem, můžete použít prostředek pro zastavení krvácení, jako je kamenec
→Péče o chrup←
14. září 2007 v 17:49 | Janča
|
(=Psí péče=)
Péče o srst vašeho psa by se pro vás měla stát pravidlem. Čím dříve jej tomu přivyknete, tím lépe se pak dodržuje. Péči o srst přivykejte psa již od štěněte, a to nejlépe formou hry. Pokud jste si vybrali dlouhosrsté plemeno, věnujte jeho srsti pravidelně alespoň jednu hodinu denně. Pokud chcete dlouhosrstého psa předvádět na výstavách, je zdravá a upravená srst jedním z důležitých předpokladů jeho dobrého hodnocení. U některých plemen byste stříhání a úpravu srsti měli přenechat odborníkům, pokud však nechováte výstavního psa, není to nutné.
Druhy srsti
- Dlouhá srst s podsadou - např. bobtail, kolie, německý ovčák, novofundlandský pes, špicové
- Hedvábná srst - např. jorkšírský teriér, maltézský psík, afghánský chrt, lhasa apso, pekingský palácový psík, všichni španělé
- Kudrnatá (nelínající) srst - pudl, někteří teriéři, např. bedlingtonský, kerry blue
- Hladká srst - může být krátká a jemná - např. dobermann, jezevčík, boxer, vipet nebo delší a hustší - např. labradorský retrívr
- Hrubá a drátovitá srst - většina teriérů a knírači
- Zvláštní srst - naháči, puli, komondor
Dlouhá srst
Psa s dlouhou srstí stačí vykoupat dvakrát ročně, a to nejlépe na jaře a na podzim. V zimních měsících psa nekoupejte vůbec. Srst pročesávejte nejprve proti, teprve potom po srsti, v místech, kde má pes slabiny česejte srst jen po směru růstu. V období línání vyčesávejte psa častěji. Srst nejprve vyčesejte kovovým hřebenem a vykartáčujte kartáčem s dlouhými štětinami. Na česání srsti pod bradou, ocasem a za ušima se nejlépe hodí hustý hřeben. Na velmi hustou srst, jakou má např. bobtail, můžete použít silný drátěný kartáč nebo hřeblo s ohnutými drátky.
Hedvábná srst
Tento druh srsti vyžaduje velmi mnoho péče, pokud péči zanedbáváte, srst se brzy znečistí a plstnatí. Tato srst vyžaduje častější koupání, asi tak jednou za tři měsíce. Výstavním psům se srst natáčí na papírové natáčky a olejuje. Srst pročesávejte jemně kovovým hřebenem, poté je ještě jednou učešte jemným hřebenem a vykartáčujte kartáčem s dlouhými štětinami.
Kudrnatá srst
Tento druh srsti prakticky nelíná, na druhé straně vyžaduje zvýšenou péči v podobě častějšího koupání a pravidelného stříhání. U štěňat se první stříhání provádí zhruba ve věku patnácti týdnů. Tato srst také vyžaduje pravidelné kartáčování.
Hladká srst
Péče o tento typ srst ji nejjednodušší. Postačí ji občas vytřít vlhkým hadříkem, který srst zbaví prachu nebo gumovou rukavicí. Jednou týdně vykartáčujte srst hřebílkem nebo rukavicí s přírodními štětinami. U plemen s delší, hustou srstí k česání použijte hřeben a štětinový kartáč. Po vykartáčování lze srst vyleštit jelenicí. Psa koupejte v případě, že zapáchá, většina nečistot jde odstranit vykartáčováním. V případě potřeby můžete také psovi osprchovat pouze nohy a břicho, bez použití mycích prostředků.
Hrubá srst
Tento druh srsti je nutné často a pravidelně česat a kartáčovat. Pokud se srsti nevěnuje dostatek péče, zplstnatí. Srst vyčesejte kovovým hřebenem a poté vykartáčujte kartáčem s dlouhými štětinami. Většinu plemen s tímto druhem srsti je potřebné trimovat. První trimování u štěňat provádějte nejdříve ve čtyřech měsících věku.
Zvláštní srst
Péče o tento druh srsti je rozdílná podle plemene. Pravidelné a jemné česání vyžadují například i bezsrstá plemena. Provazce srsti, které mají jedinci plemene puli či komondor se nesmí rozčesávat, ale musí se mastit a splétat, aby se zachovaly.
POMŮCKY NA ÚPRAVU SRSTI
Každý pes by měl mít svůj vlastní hřeben a kartáč. Kartáče jsou k dostání štětinové, ve formě kartáčovacích rukavic a hladicí. V prodejnách s chovatelskými potřebami je široká nabídka hřebenů, kartáčů a dalších pomůcek, které jsou potřebné k péči o srst. Pro různé druhy srsti jsou také potřebné prostřihávací a prořezávací nástroje. Nástroje uchovávejte v suchu, abyste zabránili zrezivění nůžek a nožů. Po skončení úpravy pomůcky očistěte a uložte na bezpečném místě.
Použití hřebene
Hřebenů, které jsou určené k úpravě srsti psa je k dostání mnoho druhů. Jsou vyrobené z kovu nebo plastu. Plastové hřebeny se mohou snadno lámat nebo je psi mohou kousat. Každý hřeben musí mít zaoblené jak hroty, tak i hrany, aby srst nepotrhal. Mezi jednotlivými hroty by měla být mezera asi 2 mm, pro psy s jemnou srstí můžete použít hřeben jemnější. - řídkým hřeben nejprve rozčešte srst v krycí vrstvě, pozornost věnujte místům, kde je srst zplstnatělá - k vyčesání odumřelých chlupů použijte hustý hřeben - pokud v srsti narazíte na zplstnatělé místo, rozčesávejte je po pramenech nebo srst oddělujte prsty
Použití štětinového kartáče
Tato pomůcka se používá většinou coby dokončovací nástroj ke konečné úpravě převážně dlouhosrstých psů. Štětiny by měly být tak dlouhé, aby pronikly skrz srst až na kůži. Pro psy s krátkou srstí je lépe použít kartáč s krátkými štětinami. Dlouhosrsté psy jemně kartáčujte proti srsti.
Použití hladicího kartáče
Tato pomůcka se používá pro úpravu srsti převážně krátkosrstých psů. Drátěné hroty pomalu ponořujeme do srsti a chlupy otáčíme směrem na povrch.
Použití kartáčovací rukavice
Kartáčovací rukavice se používá na úpravu krátkosrstých psů, k uhlazování srsti a odstranění odumřelých chlupů. Na povrchu rukavice jsou gumové hrbolky, krátké štětiny nebo drátky. Rukavice se navléká na ruku a srst psa hladíme po směru růstu chlupů.
KOUPÁNÍ PSA
Psa je nutné vykoupat, pokud je špinavý nebo zapáchá. Některou nečistotu, jako bláto, lze po zaschnutí odstranit vykartáčováním. Některým psům stačí koupel dvakrát ročně, jiný pes potřebuje koupel častěji. Příliš časté koupání zbavuje srst psa přirozené mastnoty, a tak pak není tolik odolná proti vlhku. Současně s koupáním vyperte psovi vybavení jeho pelíšku. Poprvé psa vykoupejte nejdříve ve věku šesti měsíců. Nikdy psa nekoupejte, pokud je venku chladné nebo vlhké počasí. Při koupání psa používejte vždy přípravky, které jsou určeny speciálně pro psy, můžeme zde uvést např. šampon Nolvasan nebo Nolvaseb se zklidňujícím účinkem, které jsou určeny pro běžné koupání. U psa, který trpí nějakým kožním problémem lze použít šampon Nolvaseb s hydratačním nebo keratolytickým účinkem. O použití léčebných šamponů by však měl vždy rozhodnout veterinární lékař.
- před koupáním psa vykartáčujte
- do vany dejte gumovou podložku, aby pes neklouzal nebo nepoškrábal vanu
- vanu částečně naplňte teplou vodou a připravte si vše, co budete ke koupání potřebovat, tedy šampón pro psy a nádobu, kterou budete psa polévat
- vyzvedněte psa do vany a odzadu ho polévejte vodou, až bude celá srst dobře namočená
- použijte šampón, hlavu psovi omývejte až nakonec
- šampón ze srsti vypláchněte vodou
- využijte koupání k tomu, abyste prohlédli psovi kůži
- po koupání psa důkladně vytřete a vysušte fénem
TIP:
- Vetriderm (Bayer)
- Nolvasan
- Nolvaseb
- Dermanorm (Vetoquinol)
→Péče o srst←
14. září 2007 v 17:48 | Janča
|
(=Psí péče=)
Péče o srst vašeho psa by se pro vás měla stát pravidlem. Čím dříve jej tomu přivyknete, tím lépe se pak dodržuje. Péči o srst přivykejte psa již od štěněte, a to nejlépe formou hry. Pokud jste si vybrali dlouhosrsté plemeno, věnujte jeho srsti pravidelně alespoň jednu hodinu denně. Pokud chcete dlouhosrstého psa předvádět na výstavách, je zdravá a upravená srst jedním z důležitých předpokladů jeho dobrého hodnocení. U některých plemen byste stříhání a úpravu srsti měli přenechat odborníkům, pokud však nechováte výstavního psa, není to nutné.
Druhy srsti
- Dlouhá srst s podsadou - např. bobtail, kolie, německý ovčák, novofundlandský pes, špicové
- Hedvábná srst - např. jorkšírský teriér, maltézský psík, afghánský chrt, lhasa apso, pekingský palácový psík, všichni španělé
- Kudrnatá (nelínající) srst - pudl, někteří teriéři, např. bedlingtonský, kerry blue
- Hladká srst - může být krátká a jemná - např. dobermann, jezevčík, boxer, vipet nebo delší a hustší - např. labradorský retrívr
- Hrubá a drátovitá srst - většina teriérů a knírači
- Zvláštní srst - naháči, puli, komondor
Dlouhá srst
Psa s dlouhou srstí stačí vykoupat dvakrát ročně, a to nejlépe na jaře a na podzim. V zimních měsících psa nekoupejte vůbec. Srst pročesávejte nejprve proti, teprve potom po srsti, v místech, kde má pes slabiny česejte srst jen po směru růstu. V období línání vyčesávejte psa častěji. Srst nejprve vyčesejte kovovým hřebenem a vykartáčujte kartáčem s dlouhými štětinami. Na česání srsti pod bradou, ocasem a za ušima se nejlépe hodí hustý hřeben. Na velmi hustou srst, jakou má např. bobtail, můžete použít silný drátěný kartáč nebo hřeblo s ohnutými drátky.
Hedvábná srst
Tento druh srsti vyžaduje velmi mnoho péče, pokud péči zanedbáváte, srst se brzy znečistí a plstnatí. Tato srst vyžaduje častější koupání, asi tak jednou za tři měsíce. Výstavním psům se srst natáčí na papírové natáčky a olejuje. Srst pročesávejte jemně kovovým hřebenem, poté je ještě jednou učešte jemným hřebenem a vykartáčujte kartáčem s dlouhými štětinami.
Kudrnatá srst
Tento druh srsti prakticky nelíná, na druhé straně vyžaduje zvýšenou péči v podobě častějšího koupání a pravidelného stříhání. U štěňat se první stříhání provádí zhruba ve věku patnácti týdnů. Tato srst také vyžaduje pravidelné kartáčování.
Hladká srst
Péče o tento typ srst ji nejjednodušší. Postačí ji občas vytřít vlhkým hadříkem, který srst zbaví prachu nebo gumovou rukavicí. Jednou týdně vykartáčujte srst hřebílkem nebo rukavicí s přírodními štětinami. U plemen s delší, hustou srstí k česání použijte hřeben a štětinový kartáč. Po vykartáčování lze srst vyleštit jelenicí. Psa koupejte v případě, že zapáchá, většina nečistot jde odstranit vykartáčováním. V případě potřeby můžete také psovi osprchovat pouze nohy a břicho, bez použití mycích prostředků.
Hrubá srst
Tento druh srsti je nutné často a pravidelně česat a kartáčovat. Pokud se srsti nevěnuje dostatek péče, zplstnatí. Srst vyčesejte kovovým hřebenem a poté vykartáčujte kartáčem s dlouhými štětinami. Většinu plemen s tímto druhem srsti je potřebné trimovat. První trimování u štěňat provádějte nejdříve ve čtyřech měsících věku.
Zvláštní srst
Péče o tento druh srsti je rozdílná podle plemene. Pravidelné a jemné česání vyžadují například i bezsrstá plemena. Provazce srsti, které mají jedinci plemene puli či komondor se nesmí rozčesávat, ale musí se mastit a splétat, aby se zachovaly.
POMŮCKY NA ÚPRAVU SRSTI
Každý pes by měl mít svůj vlastní hřeben a kartáč. Kartáče jsou k dostání štětinové, ve formě kartáčovacích rukavic a hladicí. V prodejnách s chovatelskými potřebami je široká nabídka hřebenů, kartáčů a dalších pomůcek, které jsou potřebné k péči o srst. Pro různé druhy srsti jsou také potřebné prostřihávací a prořezávací nástroje. Nástroje uchovávejte v suchu, abyste zabránili zrezivění nůžek a nožů. Po skončení úpravy pomůcky očistěte a uložte na bezpečném místě.
Použití hřebene
Hřebenů, které jsou určené k úpravě srsti psa je k dostání mnoho druhů. Jsou vyrobené z kovu nebo plastu. Plastové hřebeny se mohou snadno lámat nebo je psi mohou kousat. Každý hřeben musí mít zaoblené jak hroty, tak i hrany, aby srst nepotrhal. Mezi jednotlivými hroty by měla být mezera asi 2 mm, pro psy s jemnou srstí můžete použít hřeben jemnější. - řídkým hřeben nejprve rozčešte srst v krycí vrstvě, pozornost věnujte místům, kde je srst zplstnatělá - k vyčesání odumřelých chlupů použijte hustý hřeben - pokud v srsti narazíte na zplstnatělé místo, rozčesávejte je po pramenech nebo srst oddělujte prsty
Použití štětinového kartáče
Tato pomůcka se používá většinou coby dokončovací nástroj ke konečné úpravě převážně dlouhosrstých psů. Štětiny by měly být tak dlouhé, aby pronikly skrz srst až na kůži. Pro psy s krátkou srstí je lépe použít kartáč s krátkými štětinami. Dlouhosrsté psy jemně kartáčujte proti srsti.
Použití hladicího kartáče
Tato pomůcka se používá pro úpravu srsti převážně krátkosrstých psů. Drátěné hroty pomalu ponořujeme do srsti a chlupy otáčíme směrem na povrch.
Použití kartáčovací rukavice
Kartáčovací rukavice se používá na úpravu krátkosrstých psů, k uhlazování srsti a odstranění odumřelých chlupů. Na povrchu rukavice jsou gumové hrbolky, krátké štětiny nebo drátky. Rukavice se navléká na ruku a srst psa hladíme po směru růstu chlupů.
KOUPÁNÍ PSA
Psa je nutné vykoupat, pokud je špinavý nebo zapáchá. Některou nečistotu, jako bláto, lze po zaschnutí odstranit vykartáčováním. Některým psům stačí koupel dvakrát ročně, jiný pes potřebuje koupel častěji. Příliš časté koupání zbavuje srst psa přirozené mastnoty, a tak pak není tolik odolná proti vlhku. Současně s koupáním vyperte psovi vybavení jeho pelíšku. Poprvé psa vykoupejte nejdříve ve věku šesti měsíců. Nikdy psa nekoupejte, pokud je venku chladné nebo vlhké počasí. Při koupání psa používejte vždy přípravky, které jsou určeny speciálně pro psy, můžeme zde uvést např. šampon Nolvasan nebo Nolvaseb se zklidňujícím účinkem, které jsou určeny pro běžné koupání. U psa, který trpí nějakým kožním problémem lze použít šampon Nolvaseb s hydratačním nebo keratolytickým účinkem. O použití léčebných šamponů by však měl vždy rozhodnout veterinární lékař.
- před koupáním psa vykartáčujte
- do vany dejte gumovou podložku, aby pes neklouzal nebo nepoškrábal vanu
- vanu částečně naplňte teplou vodou a připravte si vše, co budete ke koupání potřebovat, tedy šampón pro psy a nádobu, kterou budete psa polévat
- vyzvedněte psa do vany a odzadu ho polévejte vodou, až bude celá srst dobře namočená
- použijte šampón, hlavu psovi omývejte až nakonec
- šampón ze srsti vypláchněte vodou
- využijte koupání k tomu, abyste prohlédli psovi kůži
- po koupání psa důkladně vytřete a vysušte fénem
TIP:
- Vetriderm (Bayer)
- Nolvasan
- Nolvaseb
- Dermanorm (Vetoquinol)
→Péče o tlapky←
14. září 2007 v 17:47 | Janča
|
(=Psí péče=)
PÉČE V ZIMĚ
Nezapomeňte, že v zimě je nutné také věnovat zvýšenou péči i psím tlapkám. Solené silnice, velké teplotní změny na povrchu kůže, které jsou vyvolané přechodem z teplého prostředí na promrzlý chodník nebo do ledové kaše, mohou způsobit vážné kožní problémy.
Než se psem vyjdete ven, je vhodné namazat mu tlapky (musí být bez zranění) speciální mastí, lékařskou vazelínou nebo i indulonou. U psů, kterým prorůstá srst mezi prsty, je ideální ji vystříhat. Po návratu z procházky tlapy omýt vlažnou vodou, pečlivě vysušit a znovu ošetřit výživnou nebo zklidňující mastí (může být i kvalitní sádlo). Pokud má pes na tlapce zranění, můžete použít speciální "botičky" vhodné velikosti. Ty si můžete koupit ve specializovaném obchodě chovatelských potřeb.
A to jsme už přešli do zimních měsíců, kde prošoupání tlapek je spíše "specializací" právě pro zmíněné saňové psy. Ovšem i ostatním psíkům hrozí co se týče poškození tlapek nebezpečí. O co problematičtější je léto, o to zákeřnější jsou zimní měsíce. Asi nejzáludnější a nejméně předvídatelné je pořezání tlapek o led. Ano, slyšíte dobře. Takové poranění je, dalo by se říci častější, než-li pořezání o sklo. Rány které způsobují ostré hrany ledu (kterého si pouhým okem snad nikdy nemůžeme povšimnout), jsou většinou velice hluboké a "klikaté". Téměř v každém případě je nutné okamžité šití na veterinárním středisku. Dovolte mi připomenout, že pokud se šití roztrhnuté tlapky neprovede téměř ihned, dodatečně je to nemožné. Nešitá rána se poté hojí velmi, velmi dlouho a zejména na nasolených cestách je takové zranění pro psa silně bolestivé. Opravdu se nebojte šití a na veterinární středisko v takových případech s vašim pejskem spěchejte. Psa sice šití jistě bolí, ale rána se brzy zahojí a bolest poměrně rychle odezní. Ovšem neošetřená tržná rána (pořezaná) na polštářku bolí velmi dlouho a pes se proto trápí mnohem déle. Kde předpokládáte ostré hrany ledu (po rychlém tání a opětovném mrznutí na pošlapaných místech), nenechejte svého psíka zbrkle pobíhat sem a tam. Poměrně bezpečně se může vydovádět třeba ve vrstvě málo ušlapaného sněhu.
Dále jsme zmínili solené zimní cesty. Ty jsou pro tlapky psa velkým nepřítelem. Psy s jemnějšími polštářky, či poškozenými nadměrným pohybem nebo s drobnými rankami, kterých si ani nevšimnete, přechod takové prosolené silnice či chodníku štípe. Takový pejsek také často kulhá, či zvedá nekoordinovaně tlapky do výšky a kde kdo se usmívá, že je psíkovi zima… Ale zimou to až tak doslova není. Menší zlo jsou cesty sypané struskou apod., byť ostré strany kamínků jsou pro zmrzlé tlapky také velmi nepříjemné. Myslete tedy na to, že váš pejsek boty nenosí, a tedy ne každý povrch po kterém chodí, je pro něj stejně příjemný.
PÉČE V LÉTĚ
Zapomínáte na péči o polštářky na tlapkách vašich čtyřnohých kamarádů? Jistě nejste sami. Jedná se o poměrně častý problém, týkající se jak psů "městských", tak "vesnických". Každý má však svá specifika, ale podstatně hůře jsou na tom psíci ve městech.
To, že dlažba, asfalt, štěrk, či jiný "pichlavý" nebo tvrdý povrch jsou pro tlapky nevhodné, jistě ví každý, ale vyhnout se pohybu po takovém povrchu je v tomto civilizačním světě opravdu nemožné. Je však možné našemu pejskovi ulehčit život a jeho tlapky kontrolovat, čas od času promazávat preventivně krémem (např. indulonou, či krémem přímo tomuto určeným), ale také šetřit..
Takový rozehřátý asfalt, který se lepí na tlapky, ten umí pejsky i jejich páníčky pořádně potrápit. Roztopený asfalt na cestách psa velmi pálí a často se nalepí nejen na samotné polštářky, ale také na chlupy mezi jednotlivými polštářky, a to i v silných vrstvách. Nikdy se nesnažte asfalt z tlapek odstranit jinak než za použití chemie - rozpouštědel. Výrazně si ulehčí práci majitelé dlouhosrstých psíků, pokud jim dlouhou srst rostoucí mezi prsty a polštářky ostříhají. Po odstranění asfaltu z tlapek je nutné je dobře opláchnout a opět promazat krémem.
Zcela odlišný problém týkající se tlapek je jejich prošoupání. To nejčastěji přichází po dlouhém a podceněném běhu u kola po silnici. Chcete-li vašemu pejskovi dopřát dostatek pohybu, jistě se nemůže jednat o patnáctikilometrovou trasu výhradně po silnici. Prošoupání polštářků díky zvýšenému pohybu po komunikacích není žádnou vzácností a pro psíka je velice bolestivé a špatně se hojí.
Takové problémy se většinou postřehnou až když je téměř pozdě. Pes nerovnoměrně kulhá, často mění při kulhání končetiny, neboť ho většinou bolí všechny tlapky. Samozřejmě se vyhýbá pohybu a je "bez nálady".
Když se podíváte na takto postižené polštářky, zjistíte, že pokožka je jemná (namísto hrubé a početně vrásčité), působí "mokře" a jsou přítomny "tečkovité změny". Když už se však stane, že si váš pejsek "prošoupe polštářky na tlapkách", omezte jeho pohyb na minimum, vyhýbejte se tvrdým a hlavně ostrým (štěrkovitým) cestám. Jemně a ohleduplně polštářky promazávejte krémem a vyčkejte pár dní, až se tlapky opět "obnoví". Je-li nejhůře, nejpoškozenější tlapky ošetřete např. framykoinovou mastí a opatřete obvazem. Pravidelně převazujte. Netroufáte-li si na tuto proceduru, navštivte veterinárního lékaře a tlapky nechejte odborně ošetřit.
Existují i přímo botičky, které takto poškozenou tlapku (tlapky) chrání, ale musíte sáhnout poměrně hluboko do kapsy. Mimo to ne každý pes je dobře snáší. Jak poškození tlapek, tak tyto ochranné botičky dobře znají majitelé saňových psů aktivně provozující tento sport.
→Příběh z útulku-Rika←
12. září 2007 v 19:22 | Janča
|
(=Psí Příběhy=)
Vídala jsem tuhle fenku dlouhosrsté kólie na jízdárně, kam ji vodila má známá Dita. Fenka špatně chodila, v mládí jí prý porazilo auto a podle slov Dity s ní nic nebylo, nehrála si ani jako štěně a byla mrzutá. Rika mne upoutala tím, jak vytrvale "lezla do ruky", seděla u křesla a nadhazovala si mou ruku na krk, abych ji hladila. Jinak jsem se s ní moc nesetkávala, protože na jízdárnu to pro ni byla daleká cesta. Pak si Dita tajně jela koupit fenku německé dogy a rodiče se postavili kategoricky proti dvěma psům s tím, že buďto štěně vrátí nebo starého psa dá utratit. Dita neváhala a volila druhou možnost a rodina to přijala jako fakt, který hodlala uskutečnit hned odpoledne. To už na mne bylo příliš a fenku jsem si vzala domů a cestou chmurně vymýšlela srdceryvné lži, které by rodiče oblomily, abychom si ji mohli nechat. Jako patnáctiletá puberťačka jsem doma měla mizivé slovo, tak jsem se uchýlila k báchorce o tom, jak jsem psa našla uvázaného v lese. Otčím sice podezřívavě koukal, příliš nevěřil, ale útulky tehdy nebyly a maminka nikdy nebyla povaha, která by mne poslala psa utratit. Rika u nás zůstala. Lež se pochopitelně provalila později, když Riku přišla navštívit hluchá holčička, která byla s Rikou v původním bydlišti velká kamarádka a která se na fenku přijela podívat. Mé akcie důvěryhodnosti doma poklesly už z beztak nízké polohy do pásma někam hluboko pod bod mrazu, ale nic to nezměnilo na tom, že Rika u nás zůstala. Měla už chování starší dámy, bručela na mně, když jsem jí chtěla vyčesat žrádlo z kožichu, nebyla na kartáčování zvyklá a na procházce odcházela domů, když ji přestala bavit a pak už chodila jen na konec ulice a dál ne. Nejraději líhávala na zahradě a pozorovala lidi, co chodili kolem plotu a pokud se příliš courali, pobízela je poštěkáváním. O pobyt v domě stála, jen když byla velká zima, ale když jsme ji vykoupali a vyfénovali, dobře si byla vědoma, jak je krásná se svým bohatým límcem chlupů a dělala v předsíni kolečka, otáčela se svým zobákem po publiku a vysoko si nesla ocas a vybízela nás k dalším obdivným výkřikům nad její krásou.
Jinak to byla vážná dáma, která dávala přednost samotě. Psi jí nezajímali; když některý šel po chodníku, radši vlezla do silnice, aby se mu vyhnula. Potom se v rodině narodilo dítě a stará fena se změnila jako když mávne proutkem poté, co se dítě začalo batolit. Nebyla hlídačka kočárku a neběhala za námi, když bráška začal plakat, proto nás její chování velmi překvapilo. Rika začala zase chodit na procházky a když se batole fascinovaně zahledělo do kanálu a my se snažili ho odpoutat od té podívané tím, že jsme šli napřed, Rika chlapečka hlídala a nehnula se, dokud nešel on. Samozřejmě jsme došli jen k dalšímu kanálu, kde se celá situace opakovala. Rika měla ráda smečku pohromadě a dítě začala střežit i při jiných aktivitách. Jak chlapec rostl, začal u fenky hledat ochranu, když se doma schylovalo k výprasku. Rika změnila tedy své zaměstnání a ze psa pasteveckého se přeorientovala na psa obranného. Stačilo, když se matka blížila s vařečkou a brácha zaječel . "RIkóó´, pomóóc!" a Rika přiběhla a zle cenila zuby a vrčela, takže se tímto pohledem uklidnila i matka a šla vařečku uklidit. Rika sice byla mrzutá, ale byl to dobrák od kosti, nikdo se jí nebál, dokonce ani zloděj, který mi ukradl přímo za její přítomnosti ze zahrady kolo, ale jeden nikdy neví. Jednou však bratr provedl cosi, co mámu opravdu nazlobilo a usoudila, že ani Rika jí nezabrání od vykonání rodičovské spravedlnosti. Fenku mazaně předem zavřela v předsíni a rozkacená jako bůh pomsty se s vařečkou vrhla na svého synka. Padlo pár ran a bratr začal vřískat a to bylo víc, než Rika mohla vydržet. Proskočila skleněnými dveřmi předsíně a trestající ruku matky zadržela tím, že jí prokousla hodinky. Tímto činem vychovala matku k tomu, že už vařečka nepřišla nikdy ke slovu a přátelství a patronát fenky nad děckem se začal brát v rodině vážně. Pak přišel do rodině druhý pes, štěně velkého knírače, ale ten Riku nezajímal ani za mák, byl pro ní vždy konkurence a dotěrný hmyz, který jí ujídá z báječné nové misky netušené nové příděly potravy. Další velká chvíle, na kterou se Rika těšila celé měsíce nastala, když přišel vzdálený příbuzný, který se bál psů. Rika, které se nebál opravdu nikdo, se změnila v supa: snížila hlavu mezi lopatky a začala strašit nebohého muže zvláštním, vrkavě bublavým zvukem. Když viděla ten účinek, jaký to na toho pána mělo, většinou se začal potit strachy, přitvrdila a plížila se k němu zezadu, aby ho na zpáteční cestě mohla štípat do pat. Nikdy nikomu jinému to nedělala a svůj triumf si vychutnávala několik dní. Potvůrka, dobře věděla, že ho nemáme rádi a že ji okřikujeme jen tak na oko s přáním, že kdyby tato návštěva chodila ještě řidčeji, i tak by to bylo příliš často. Přes svou špatnou chůzi se Rika dožila vysokého věku, ale přišlo, co přijít muselo a bylo to velmi smutné loučení. Jedno podzimní ráno Rika už prostě nevstala. Ležela v pelechu a ronila opravdické slzy. Nikdy před tím jsem toto u pejska neviděla. Knírač přes předchozí nepřátelství u ní seděl a smutně skučel a skončilo to rychlou uspávací injekcí, protože už se nedalo dělat vůbec nic. Rika mi dala velkou životní lekci, jak báječné dobrodružství může být zkoumání povahy a návyků staršího psa a jak i starší a nemocný pejsek může v dobrých podmínkách rozkvést a dožít se vysokého věku.
→Píseň o feňě←
12. září 2007 v 19:20 | Janča
|
(=Psí citáty=)
Vítr v rohožích sténá,
ráno, v koutě u vrátek.
Sedmero tam porodila fena,
sedmero rezavých štěňátek.
Do večera je lízala,
hladila jazykem,
až roztál sníh,
jejím teplým životem.
Ale s blížící se tmou,
když kohouti šli už spát,
zamračený sedlák přišel
všech sedm do pytle dát.
Závějemi se vlekla,
v jeho krocích pospíchala.
Ale ve vírech mrazivých
dlouho, dlouho se voda točila.
Slízala pot ze slabin,
když vracela se zpět.
Zázdálo se jí, že měsíc nad chatou
je jedním z jejích štěňátek.
Do temných výšek noci
vyla s vyvráceným pohledem,
až měsíc spadl bledý
a skryl se za lesem.
Snad něco zdá se jí,
přiletěl kámen, zazněl smích.
Zavřely se navěky oči psí
jak zlaté hvězdy v závějích.
ráno, v koutě u vrátek.
Sedmero tam porodila fena,
sedmero rezavých štěňátek.
Do večera je lízala,
hladila jazykem,
až roztál sníh,
jejím teplým životem.
Ale s blížící se tmou,
když kohouti šli už spát,
zamračený sedlák přišel
všech sedm do pytle dát.
Závějemi se vlekla,
v jeho krocích pospíchala.
Ale ve vírech mrazivých
dlouho, dlouho se voda točila.
Slízala pot ze slabin,
když vracela se zpět.
Zázdálo se jí, že měsíc nad chatou
je jedním z jejích štěňátek.
Do temných výšek noci
vyla s vyvráceným pohledem,
až měsíc spadl bledý
a skryl se za lesem.
Snad něco zdá se jí,
přiletěl kámen, zazněl smích.
Zavřely se navěky oči psí
jak zlaté hvězdy v závějích.
→Jak jsi mohl?←
12. září 2007 v 19:19 | Janča
|
(=Psí Příběhy=)
Když jsem byla štěňátko, zabavila jsem tě svou hravostí a rozesmávala jsem tě. Nazýval jsi mě svým děťátkem a přes mnohé rozkousané boty a jiné pohromy jsem se stala tvým nejlepším přítelem. Vždy, když jsem byla zlobivá, pokýval jsi nade mnou prstem a zeptal jsi se: "Jak jsi mohla?!" - ale nakonec jsi mi vždy odpustil, povalil jsi mě na záda a poškrábal na bříšku. Moje výchova k čistotnosti trvala trochu déle, než jsi předpokládal, protože jsi byl hrozně zaneprázdněný, ale spolu jsme to zvládli. Pamatuji si ty noci, když jsem byla přitulená v posteli k tobě, naslouchajíc tvým tajemstvím a snům a věřila jsem, že život prostě nemůže být lepší. Chodili jsme na dlouhé procházky, běhali jsme v parku, jezdili v autě, zastavili se na zmrzlinu (mně jsi dal jen kornoutek, protože prý zmrzlina není dobrá pro psy) a dřímala jsem na slunci, když jsem čekala na tvůj příchod domů na konci dne. Postupně jsi začal trávit víc času v práci a byl jsi zaneprázdněn svojí kariérou a víc času jsi věnoval hledání lidského partnera. Čekávala jsem na tebe trpělivě, utěšovala tě, když jsi měl zlomené srdce a byl jsi zklamaný. Nikdy jsem ti nevyčítala špatné rozhodnutí, vždy jsem nadšeně vítala tvůj příchod domů a radovala jsem se s tebou, když jsi se zamiloval. Ona, teď tvoje žena, není "pejskař" - ale i tak jsem jí přivítala v našem domě, snažila jsem jí projevit svou náklonnost a poslouchala jsem ji. Byla jsem šťastná, protože ty jsi byl šťastný. Potom přišly děti a já byla vzrušená spolu s tebou. Fascinovala mě jejich růžovost, jejich vůně a též jsem se chtěla o ně starat. Ale ty a ona jste se obávali, že by jsem jim mohla ublížit a já jsem trávila většinu času zavřená v jiném pokoji nebo v kleci. Ach, jak jsem je chtěla milovat, ale byla jsem se "zajatcem lásky". Když vyrostly, stala jsem se jejich kamarádkou. Věšely se na mou srst a tahaly se za ni nahoru, na své vratké nožičky, strkaly mi prstíky do očí, zkoumaly moje uši a dávaly mi pusinky na nos. Milovala jsem to všecko okolo nich a jejich dotyk - přestože tvůj dotyk byl teď takový ojedinělý - a kdyby bylo třeba, bránila bych je vlastním životem. Vkrádala jsem se do jejich postelí a poslouchala jejich trápení a tajné sny a spolu jsme čekali na zvuk tvého auta na příjezdové cestě. Bývaly časy, že když se tě zeptali, jestli máš psa, ty jsi vytáhl z peněženky mojí fotku a vyprávěl si jim o mě příběhy. V posledních letech už jen povíš "ano" a změníš téma. Už nejsem "tvůj pes", ale "jen pes" a rozčilují tě všecky výdaje na mě. Teď máš velkou pracovní příležitost v jiném městě a ty a oni se budete stěhovat do bytu, kde není dovolené mít zvířata. Udělal jsi správné rozhodnutí pro svoji rodinu, ale byly časy, kdy já jsem byla tvá jediná rodina. Byla jsem vzrušená z cesty autem, ale když jsme přijeli k zvířecímu útulku, bylo tam cítit psy a kočky, strach a beznaděj. Vyplnil si papíry a řekl dvěma ženám, které si mě přebíraly: "Vím, že jí najdete dobrý domov." Pokrčily ramenem a věnovaly ti bolestný pohled. Poznaly reálnost umístění psa ve středním věku, i když s "papírama". Musel jsi vyprostit prsty tvého syna z mého obojku, když křičel "Ne, taťko! Prosím, nenechej je sebrat mého psa!" A já jsem měla o něho starost. Jakou lekci jsi mu to právě dal o přátelství a věrnosti, o lásce a zodpovědnosti a o úctě k celému životu? Rozloučil jsi se se mnou poplácáním po hlavě, vyhnul jsi se mému pohledu a zdvořile si odmítl vzít si můj obojek a vodítko. Pospíchal jsi, protože jsi měl nějaký termín a teď mám jeden i já. Když jsi odešel, ty dvě milé pani řekly, že jsi pravděpodobně o všem věděl několik měsíců dopředu a neudělal jsi žádný pokus najít mi nový domov. Potřásly hlavou "Jak jenom mohl?" Věnují nám tu v útulku tolik pozornosti, kolik jim to jejich nabitý rozvrh dovolí. Krmí nás, samozřejmě, ale moje chuť k jídlu se ztratila už před mnoha dny. Nejdřív jsem vyskočila a pospíchala ke vchodu vždy, když někdo procházel okolo mého kotce, doufajíc, že jsi to ty, že jsi změnil názor - že to celé byl jen zlý sen… a nebo jsem doufala, že to bude aspoň někdo, kdo se o mě zajímá, někdo kdo mě zachrání. Když jsem si uvědomila, že nemůžu soupeřit o upoutání pozornosti s hravostí šťastných štěňat, neuvědomujících si svůj osud, ustoupila jsem do nejvzdálenějšího kouta a čekala jsem. Slyšela jsem její kroky, když pro mě přišla na konci jednoho dne a kráčela jsem za ní uličkou do oddělené místnosti. Velmi tichá místnost. Dala mě na stůl, poškrábala za uchem a pověděla mi, abych se nebála. Srdce mi bušilo v předtuše toho, co přijde, ale míchal se v tom i pocit úlevy. Zajatec lásky odešel v příběhu dní. Jak už to mám v povaze, víc jsem se strachovala o ni. Břemeno, které nosí, ji hrozně tíží, a já to vím stejně, jako jsem poznala každou tvou náladu. Jemně mi oholila přední nohu a slza stekla dolu po její tváři. Oblízla jsem její ruku stejně jako jsem byla zvyklá tebe utěšovat před mnohými roky. Odborně vsunula jehlu do mé žíly. Pocítila jsem píchnutí a studenou tekutinu proudící do mého těla, ospale jsem si lehla, podívala jsem se do jejích milých očí a zamrmlala jsem "Jak jsi mohl?" Možná protože rozuměla mé psí řeči, řekla: "Je mi to tak líto." Poplácala mě a honem mi vysvětlovala, že je to její práce zabezpečit, že půjdu na lepší místo, kde mě nebudou ignorovat, týrat ani zanedbávat, a kde se nebudu muset bránit - místo plné lásky a světla, tak odlišné od tohoto místa na Zemi. A s posledním zbytkem mé energie jsem se jí snažila přesvědčit zavrtěním mého ocasu, že moje "Jak si mohl?" nebylo myšlené na ní. Bylo to určené tobě, můj milovaný pane, na tebe jsem myslela. Budu na tebe myslet a čekat navždy. Kéž by ti každý v tvém životě prokázal takovou věrnost.